Zkusme posoudit výše popsané události, podívat se na míru zavinění a na další rysy událostí, které se nevešly do dosavadního líčení.
Již jsme uvedli, že vývoz obilí kryl investiční potřeby zemědělství. S tím souvisí i chov dobytka. V diskuzi k stránce wikipedie, věnované kolektivizaci, se o obvyklém tvrzení typu „chov dobytka se po zničující době kolektivizace obnovil až v šedesátých letech“, říká, že je to jen další lež N. S. Chruščova. On prý prostě nezapočítal sovchozy. S nimi stav dobytka přesáhl před(prvo)válečnou úroveň již v roce 1938. Zajímavé. A nutí to k zamyšlení, co vše dalšího z toho, co považujeme za skutečnost, je pravdou jen z poloviny, nebo je vůbec lží?!
Ale hladomor existoval a konaly se i hony na kulaky. Pojďme se podívat na viníky.
Prvním je na řadě Stalin, většinou považovaný za hlavního viníka. Je pravděpodobné, že poté, co kulaci zklamali, se Stalin, jakožto asi nejzodpovědnější a nejschopnější činitel tehdejší moci, prostě rozhodoval mezi potoky krve (tedy ‚něco se pokusíme s tím udělat‘) a řekami krve (‚necháme to vyhnít‘). Stalin se přinejmenším spolupodílel na mechanizmu, řešícího tehdejší problémy. Samotný Stalin na konci života litoval svojí tvrdosti1. Ale byl to zase Stalin, kdo zbavil zemi strašné bídy. Vlastně i na základě této knihy si lze udělat obrázek, kolik práce bylo potřeba vykonat, než SSSR začal slušně fungovat, a jak k tomu svými organizačními schopnostmi a svými kompromisy přispěl Stalin. Dokázal odhadnout situaci, vytýčit a zorganizovat práce, které umožnily Sovětskému svazu přežít druhou světovou válku, až dosud nejstrašnější válku v dějinách lidstva.
Druhý na řadě je tehdejší ministr zemědělství J. A. Jakovlev. Člověk stejné krevní skupiny jako Trockij, Antonov-Ovsejenko, Chruščov, Skripnik, Kosior a jim podobní. Lidé bez kouska svědomí, případně ve funkcích, na které nestačili anebo přímo lidé se zájmem sovětskému zřízení škodit.
A následují řadové elity. Někteří z místních, okresních, oblastních i vyšších funkcionářů zvládali pouze vzletně řečnit, pečlivě počítat nesmyslná procenta a svůj prospěch. Sem patří také za bolševiky převlečení ukrajinští i jiní nacionalisté. Strašné jsou řady hrobů za nimi!
V neposlední řadě musíme uvést mocné západní státy, které SSSR k hladomoru tlačily naprosto cíleně a na západní bankéře napojený Trockij. Ani tito nepatří v této historii mezi nevinné. Trockij se tím vyloučil z řad slušných lidí. navíc po něm v Sovětském svazu zůstala typická pátá kolona stranických kovbojů. Je jen s podivem, že cepín zahálel tak dlouho…
Ovšem tento výčet prostě musí končit kulaky. Jejich konání bylo vysvětlitelné, ale nebylo přijatelné. Svým chováním překračovali zákony a ohrožovali společenský smír až na hranu války. V nejmenším se nelze divit tehdejší moci, že v kulacích viděla hlavní problém. Oni jím fakticky byli, byli příčinou řady zlých událostí! Prokletím byla jejich minulost ‚ostrých hochů‘, kriminálníků a válečných dezertérů a následná nechuť k organizované státní moci – bolševickým funkcionářům, úřadům, školám, knihovnám atd.2 Dezertéři a capkové prostě zůstávají dezertéry a capky.
Vrátíme se ještě na chviličku k hladomoru. Zatím jsme uvedli oficiální statistické údaje SSSR. Pojďme se ještě podívat na další prameny. Největší oči mají ukrajinští nacionalisté, kteří každý rok nějaký ten miliónek přihodí, ale pro ně to je jen jakési politické cvičení.
A uveďme první takovou zajímavost. Na Ukrajině existují ‚Knihy paměti‘, do kterých jsou zapsány ‚nevinné oběti zlých ruských bolševiků‘. Politická moc ‚nezávislé‘ Ukrajiny, se jejich tvorbě intenzívně věnuje a výrazně ji subvencuje. V těchto knihách jsou zajímavé zápisy3:
Mileško Alexandr, 20 let, dělník, Rus, úmrtí18. 12. 1932, otrava alkoholem,
Šušlov Vladimír, 49 let, úmrtí 18. 03. 1933, akutní otrava alkoholem,
Vorobjeva Marina, 7 let, z rodiny dělníka, přejel ji autobus,
Želeškov Michail, 25 let, dělník, Ukrajinec, úmrtí 08. 11. 1933, spadl pod auto,
Karpovskij Filip, 70 let, zemřel na stařecký marasmus a chronický alkoholizmus,
Kolovalenko Luka Pavlovič, 34 let, kolchozník, Ukrajinec, úmrtí 16. 06. 1933, zabil ho blesk…
Nelze vyloučit, že někdo mohl zemřít hlady v sedmdesáti letech, je možné, že někomu zůstala nějaká kořalka. Zavřu obě oči a budu souhlasit s tím, že když ožralý zemřel, v úmrtním listu ho označili za chronického ožralu, stát se to může. Ale vodka se vyrábí z obilí a to obilí se někde muselo vzít! A že by někde nějaká láhev vydržela dlouho zašpuntovaná? Tvůrcové do tohoto seznamu zjevně započítali i takové příčiny smrti, že již jen tím zcela znevěrohodňují svá vlastní tvrzení o záměrné genocidě. Podle tvůrců legendy o genocidě všichni umírali hladem!
Kdo by chtěl, může knihy prostudovat4. Kromě takovýchto zápisů tam byly nalezeny i další zajímavosti: Někde asi ‚plnili plán‘ a mezi mrtvé zapsali i současníky. Legendy také říkají, že na základě původních direktiv bylo příliš málo mrtvých, a tak za účelem splnění plánu přicházely pokyny nové a ještě novější a automaticky se do seznamů začali přidávat další zemřelí a vůbec už se příčina smrti nebrala v úvahu. A když se to všechno sečte, i s těmi, co padli na delirium tremens, nebo zemřeli při dopravních nehodách, je to 882 510 obětí ukrajinského hladomoru!
Vedle toho autor také připomíná: „Ukrajinští nacionalisté ve vedení Ukrajinské SSR hladomor usměrňovali tak, aby dopadl na Rusy a Malorusy.“ (Viz stať Ruský lid.) Brzy se dostaneme k zápisu z plenárního zasedání ÚV VKS(b) z února 1937. Překvapivě hodně zjevných problémů se tehdy týkalo Ukrajiny. Tehdejší ukrajinští pohlaváři si vyrobili dost vroubků.
Ale pokračujme dále. ‚Ukrajinský hladomor‘ jako problém ‚vyrobil‘ Senát Spojených států amerických, když 21. 3. 1984 začal projednávat zákon na ustavení Komise pro vyšetření ukrajinského hladomoru. Bylo prostě potřeba SSSR zkompromitovat a dát diverzantům do rukou další šikovné argumenty. Prezident R. Reagan 12. 10. 1984 tento zákon podepsal5, aby „podpořil studium a pomohl Američanům lépe pochopit sovětské zlo“. Odtud pochází onen gejzír tvrzení o ‚zlém Stalinovi a jeho kumpánech‘, kteří se tímto způsobem rozhodli povraždit Ukrajince – aniž by to nějak rozumně vysvětlili. Vznikl úřad, jehož účelem bylo ‚přifukování‘ počtu mrtvých. Ukrajinští nacionalisté (nebo spíše nacisté?) tehdy pouze neměli dost mozkových závitů na vlastní pohádky.
Zůstaňme u Kongresu a u prezidenta Spojených států amerických ještě trochu déle. Pro začátek zopakuji, že počet obětí hladomoru, nemocí a rozkulačování v SSSR se mohl přiblížit ke dvěma miliónům. A máme tady bombu! V stejné době, kdy sovětskému hladomoru padlo za oběť okolo dvou miliónů lidí, chybí v USA ve statistikách čtyři až pět miliónu lidí! Nyní dokonce nemluvíme o jasné genocidě původního obyvatelstva amerických plání, jež se táhne celými dějinami USA a k níž se, pokud vím, na rozdíl od ukrajinského hladomoru Kongres USA nikdy nijak nevyjádřil. Boris Borisov6 si všiml v oficiálních statistických údajích USA ve 20. století podivných dat, a tak se jim podíval na zoubek. Tvrdí, že s údaji se muselo manipulovat, a že řada bankrotů, vyvolaná v zájmu velkých finančníků a za poklidného přihlížení amerických zákonodárců, vyhnala milióny lidí z domovů a ti bez milosti pomřeli hlady!
Jen si připomeňme rámec událostí7. Začátkem roku 1907 se Jacob Schiff (čirou náhodou právě tento útlocitný kumpán Trockého strejdy Abrama Životovského a válečný investor) vyjádřil, že absence ústřední banky v USA vyvolává nebezpečí bankovních zmatků. Došlo k nim na podzim. Spadla do nich banka Knickerbocker Trust Company (KTC), když se nepřímo zamotala do nějakých spekulací. Když Morganova banka National Bank of Commerce odmítla pomoc, došlo k runu nejen na KTC, ale přímo k hysterii na finančním trhu. V nastalém zmatku se hodně angažoval J. P. Morgan, který uklidňoval rozbouřené vody a stal se hrdinou. Ale brzy vyšlo najevo, že to celé nejspíše zorganizoval, aby získal společnost Tennesee Coal, Iron and Railroad Company (TCI).
Banky stahovaly půjčky a lidé museli rozprodávat majetek. Kongres USA nařídil vyšetření této záležitosti a do čela komise se postavil Nelson W. Aldrin, náhodou tchán jednoho z velkých bankéřů Johna D. Rockefelera8! Aldrin svolal tajnou konferenci velkých finančníků, a ta doporučila vytvoření centrální banky. Měla být zárukou toho, aby se podobné události neopakovaly. Samozřejmě, že bankéři na tomto posezeníčku napsali i návrh zákona. Ten byl o něco později za poněkud nekalých okolností Kongresem těsně před Vánocemi 1913 (když většina poslanců odjela k rodinám) odhlasován a prezident Woodrow Wilson jej ihned podepsal. Tak se zrodil FED9 a nahradil systém, zavedený Abrahamem Lincolnem (další zajímavé jméno i osud). Ovšem FED je soukromou bankou a jejími skutečnými vlastníky jsou velké banky Rotschildů, Morganů, Warburgů, Rockefellerů a dalších. Složení akcionářů zveřejněno není.
Po svém založení FED během několika let zdvojnásobil množství peněz v oběhu, a přitom držel nízké úrokové sazby. Tyto peníze pouze bezdůvodně zvýšily cenu investic. Na podzim roku 1919 FED přitáhl opratě a zvýšil úroky10. Náhlé zdražení peněz přetížilo úvěry, a poslalo je ke dnu. Na burze došlo k pádu a zase nastala panika. Bohatí zbohatli a na chudých nezáleželo. A pak se již blížilo velké finále. Záplava smluv na levné peníze byla doprovázena klauzulí, že poskytovatel má právo kdykoliv půjčku vypovědět s výpovědní lhůtou na vyzvání11.
24. 10. 1929 začali bankéři ve velkém požadovat splacení těchto půjček. Následovaly masívní rozprodeje akcií, v níž zkrachovala spousta podniků a pro ohromný převis nabídky padly ceny všeho, co mělo nějakou hodnotu. Trh měl vysoko nastavené ceny a po likvidaci řady úvěrů najednou chyběly peníze. Organizátoři celé této špinavosti se slušně napakovali, zatímco milióny lidí přišly o střechu nad hlavou a o živobytí. Lidé neměli peníze, nemohli nakupovat a ceny začaly klesat. Tím spadly také příjmy farmářů. Někdy v roce 1931 na ně se splácením začaly tlačit banky. To již bankéřům začal vadit deflace12. Asi milión farmářů zkrachovalo (s rodinami asi 5 miliónů lidí) a ti byli vyhnáni ze svých farem. Banky měly zájem na růstu zisku a k tomu se musely zvednout ceny. Jenomže deflace je snižovala, zboží byl nadbytek! Co udělá, podle marxisty, kapitalista, aby obnovil rovnováhu na trhu? Ano správně, zlikviduje špatně prodejné zboží. A v USA bylo vybito asi 6,5 miliónů prasat a zaoráno 10 miliónů hektarů zemědělských plodin13. Nepodobá se to sovětským reáliím? A velké bankéře jakoby v roli učenlivých žáků sovětských kulaků?! Již Thomas Jefferson varoval před mocí bank. Demokratická vláda USA pro své občany neudělala nic a naopak nechala řádit zkorumpovanou ‚neviditelnou‘ ruku trhu. Kdo tomu stále nevěří, ať se začte do díla oceněného Pulitzerovou cenou, románu Hrozny hněvu Johna Steinbecka…
Boris Borisov vypustil ve srovnání SSSR-USA ještě jednu perlu. Porovnal gulagy stalinské éry s Roosveltovými pracovními tábory, jimiž prošlo asi 8,5 miliónu lidí. Tyto tábory stojí za velkými stavbami USA a podobně jako v SSSR také za likvidací nezaměstnanosti. Podmínky v nich byly otřesné, úmrtnost veliká, mzda činila 30 dolarů měsíčně, přičemž 25 dolarů se strhávalo na zaopatření. Jak že se potom vlastně odlišují od gulagů? V gulagu se dalo vydělat až asi 8 dolarů… !
A připomeňme i ‚úspěchy‘ ‚demokratické‘ britské koloniální správy v Indii – radostné zprávy o rostoucím vývozu potravin koncem 19. století, stejně jako naprosto bezohledné ignorování potřeb obyvatelstva ve čtyřicátých letech 20. století, oboje doprovázené milióny mrtvých14…
1Radhakrišnan S. (překlad Skarnitzl R.): Bhágavadgíta; Nakladatelství ONYX, Praha, 2007 (doslov)
2Axell A.: Válka a Stalin očima sovětských generálů; Naše vojsko; 2005,
Martens L.: Запрещенный Сталин; Яуза, Эксмо; 2011, ISBN 978-5-699-45040-4
Арюшенко О. Г.: О коллективизации;
viz artyushenkooleg.ru/index.php/sssr-rf/o-kollektivizacii/ a další
3Корнилов Владимир: Голодомор: фальсификация национального масштаба;
viz allpravda.info/content/3197.html
4Kolektiv: Національна книга пам'яті жертв голодомору 1932-1933 років в Україні; 2008-2009
viz pravilnieknigi.info/Natsionalnaya-kniga-pamyati-zhertv-Golodomora-1932-1933-godov-v-Ukraine-295.html
5ru.wikipedia.org/wiki/Голодомор_на_Украине
6Борисов Б.: «Настоящий голодомор был не в СССР, а в США!»; Комсомольская правда; 20. 8. 2009; www.kp.ru/daily/24346.4/535294/,
viz též Борисов Б.: Голодомор по-американски; novchronic.ru/1322.htm
Podle Borisova představuje dynamika růstu obyvatel USA v desetiletí 1930 až 1940 anomálii a v zásadě lze říci, že tam chybí po odečtení migrace skoro 7,5 miliónu obyvatel. Borisov porovnává statistická data doby velké krize v USA s populačním vývojem v Rusku po rozpadu SSSR (také vážná krize) a konstatuje, že ve statistických ročenkách USA vůbec nejsou promítnuty dopady tehdy probíhající těžké hospodářské krize (17 miliónů nezaměstnaných bez jakékoliv podpory za stavu naprostého zhroucení všech podpůrných systémů). Oběťmi hladomoru byly především děti, Borisov odhaduje, že hlady zemřelo asi 5 miliónů obyvatel, z toho asi polovinu tvořily děti do 10 let (bez jakýchkoliv rozborů nebo uvedení pramenů Rybas v knize ‚Stalin – krev a sláva‘ uvádí 1,5 miliónu obětí). Prudniková v této souvislosti připomíná, že když byla v roce 2007 v Sevastopolu otevřena výstava o ukrajinském hladomoru, došlo ke skandálu, protože o části fotografií se zjistilo, že pocházejí z USA z doby velké krize (Прудникова Е. А., Чигирин И.: Мифология «голодомора»)
V USA v té době proběhla obdoba sovětského ‚rozkulačování‘ označovaná ‚defarming‘: banky vyhnaly farmáře, kteří po pádu akcií spadli do bankrotu.
Moje šetření s Borisovovými závěry souhlasí, ve statistikách jsou uvedeny údaje o počtu narozených dětí a věkové složení obyvatelstva, které při vzájemném porovnání jsou naprosto absurdní. Jádrem manipulace se statistickými daty je pravděpodobně statistika zemřelých, zjevně nepodchycující na velkých územích skutečnou úmrtnost obyvatelstva. Pokud bych měl věřit uvedeným údajům, byla by, například ve více, než desítce států USA průměrná délka života sto let a více! Kromě toho mám dojem, že problém bude ještě trochu širší, protože krize nastala již koncem roku 1929 a ani v roce 1930 nejsou její důsledky ve statistických informacích o stavu obyvatelstva patrné.
Pramen: www.census.gov/library/publications/time-series/statistical_abstracts.html
7Starikov N.: Episode 2. The US Federal Reserve;
viz orientalreview.org/2010/06/09/episode-2-the-us-federal-reserve/
8en.wikipedia.org/wiki/Panic_of_1907
9en.wikipedia.org/wiki/Federal_Reserve_System
10mises.org/library/forgotten-depression-1920
11Bierman Harold: The 1929 Stock Market Crash; viz eh.net/encyclopedia/the-1929-stock-market-crash/
12en.wikipedia.org/wiki/Depression_of_1920–21
13Борисов Б.: Голодомор по-американски; viz novchronic.ru/1322.htmBorisov B.: Голодомор по-американски; viz novchronic.ru/1322.htm
14viz např. www.samarthbharat.com/bengalholocaust.htm